Expozice Historie hradu Blansko

Zříceninu hradu Blansko, lidově nazývaného Blansek, lze nalézt na vysoké skále naproti vstupu do Punkevních jeskyní v Moravském krasu. Poprvé je v písemných pramenech připomínán v roce 1267 a jeho vznik souvisí s kolonizací Moravy, probíhající kolem poloviny 13. století. Za zakladatele hradu bývá označován olomoucký biskup Bruno ze Šaumburku (1245-1281), poradce českého krále Přemysla Otakara II.

Blansek splňoval od svého založení spíše vojenskou fortifikační úlohu nežli úlohu sídelní a byl vybudován patrně především jako strážní hrad, jehož úkolem bylo střežit léno olomouckých biskupů. Biskup Bruno ovšem na hradě občas úřadoval, což dosvědčuje několik listin, vydaných právě ve zdech Blanseka.

Ve druhé polovině 13. století byl hrad rozšířen a byl k němu přistavěn palác a několik věží. Za purkrabího Mikuláše byl roku 1349 opraven, a biskupové jej posléze dali do lenní držby. Jako jejich vazalové se zde v průběhu 14. a 15. století vystřídali páni Erhard a Aleš z Kunštátu, Vilém Zajíc z Valdeka a Jan a Ondřej ze Studnic. V roce 1461 se hrad Blansko uvádí již jako pustý. Někteří historikové uvádějí, že jeho zánik byl způsoben vpádem husitů, jiní se přiklánějí spíše k verzi o zrušení původní funkce hradu, které mělo za následek jeho postupný úpadek.

Expozice přináší obrazový i trojrozměrný materiál, dokumentující dějiny tohoto kdysi mohutného a významného sídla, o němž pověst praví, že v jeho prostorách se naposledy setkal král Přemysl se svým přítelem Brunem a přenocoval zde před tragickou bitvou na Moravském poli v roce 1278. Vedle přehledu olomouckých biskupů, držitelů Blanseka, zde nacházíme nákresy původního půdorysu hradu, jeho různá vyobrazení, tak jak byla v minulosti nakreslena zájemci a badateli, a také fotografie, zachycující zbytky dochovaného zdiva, především pak torzo nejlépe zachovaného původního obytného paláce s několika okenními otvory.

Představu o celkové podobě objektu si mohou návštěvníci učinit při pohledu na model hradu, zhotovený pracovníkem muzea, Ing. Miroslavem Habešem. Ve vitrínách najdou řadu kovových i keramických předmětů, pocházejících z archeologických nálezů, které odpovídají době rozkvětu hradu. Nejzajímavější je soubor úlomků keramických kachlů, pocházejících z hradních krbů, kterými se kdysi skutečně na Blanseku topilo. Repliky dobového oblečení na figurínách hradní paní a dítěte dokreslují atmosféru 13. století, kdy Blansek zažíval léta své největší slávy.

Mgr. Eva Nečasová